Přestupy

• Odchody:

Během zimního přestupového období jsme se rozhodli dopřát herní vytížení několika mladým hráčům. Na hostování tak odešli João Martins (Condeixa), Ejike Opara a Miguel Nogueira (Lusitania Lourosa), Martim Duarte (Amarante), Tomás Rodrigues (Vitória Sernache), Kiko (União da Serra), Rodrigo Cunha (Beira-Mar) a Luís Sampaio (Celoricense).

• Příchody:

Ofenziva nás během podzimní části sezóny často trápila, a proto jsme se rozhodli posílit útok. Na hostování z argentinského Colónu de Santa Fe dorazil Matías Córdoba, od kterého jsme očekávali větší konkurenci pro naše útočníky a především více branek. Druhou zimní posilou se stal mladý brazilský stoper Pablo, kterého jsme přivedli z Sport Club Internacional za 500 tisíc eur. Vedení v něm vidí zajímavý potenciál do budoucna a dalšího hráče, který zapadá do dlouhodobé filozofie budování týmu.

Liga Portugal

Leden jsme odstartovali domácí výhrou 1:0 nad Nacionalem, kdy jedinou branku vstřelil Ndoye. Přestože výsledek vypadal těsně, na hřišti jsme dominovali a jen slabá koncovka zabránila výraznějšímu vítězství. Následovala porážka 1:3 na půdě SL Benfica, kde jsme opět narazili na kvalitu jednoho z portugalských gigantů. O to větší šok pak přišel o týden později. Na stadionu FC Porto jsme po gólech Samua a Blanca zvítězili 2:1 a připsali si jedno z největších vítězství celé sezóny. Radost z výsledku však pokazilo zranění Gustava Silvy, který na dlouhé týdny vypadl ze sestavy.

Únor patřil bezpochyby k našim nejlepším měsícům. Nejprve jsme porazili Estoril 3:1, kde se dvěma góly blýskl Gonçalo Nogueira. Následovala remíza 1:1 na půdě Alverky a poté domácí vítězství 2:0 nad Tondelou, které dvěma zásahy zařídil Ndoye. Velmi důležité byly také tři body z hřiště AVS SAD po výhře 2:0, kdy se poprvé výrazněji ukázal talentovaný Zeega. Série bez porážky pokračovala i proti Casa Pii, kde jsme sice remizovali 1:1, ale stále jsme se drželi v kontaktu s horní polovinou tabulky.

Březen přinesl konec evropských snů. Přestřelka se Sporting CP skončila porážkou 3:5, přestože Ndoye vstřelil dvě branky a Zeega další. Následovala divoká remíza 3:3 na půdě Rio Ave, kde jsme po katastrofálním prvním poločase dokázali otočit skóre, ale o vítězství přišli v samotném závěru. Definitivní ránu našim ambicím pak zasadila domácí porážka 0:2 s Gil Vicente. Právě v této chvíli začalo být jasné, že boj o pohárovou Evropu bude nad naše síly.

Samu zvažuje odchod. Nepříjemná zpráva pro Vitórii

Vedení Vitórie i fanoušci přijali v posledních dnech zprávu, která rozhodně nepatří mezi ty, které by si chtěli vyslechnout. Zkušený portugalský záložník Samu totiž oznámil, že po vypršení současné smlouvy zvažuje svou budoucnost a není si jistý, zda bude chtít v Guimarãesi pokračovat.

Načasování celé záležitosti je přitom velmi překvapivé. Samu patří mezi nejvytíženější hráče týmu, je důležitou součástí základní sestavy a pod vedením Paula Moralese prožívá jednu z nejlepších sezón posledních let. V osmnácti ligových zápasech zaznamenal šest branek a tři asistence a pravidelně patří mezi nejlépe hodnocené hráče mužstva.

O to větší rozčarování jeho vyjádření vyvolalo. Klub mu důvěřuje, pravidelně nastupuje v základní sestavě a patří mezi lídry kabiny. Právě proto mnoho fanoušků nechápe, proč se podobné prohlášení objevilo uprostřed sezóny, kdy tým bojuje o co nejlepší umístění v lize.

Paul Morales se k celé situaci zatím staví klidně, ale je zřejmé, že podobné zprávy mohou ovlivnit atmosféru kolem mužstva. Vitórii čeká důležitá druhá polovina sezóny a místo debat o budoucnosti jednotlivců by se klub raději soustředil na výsledky na hřišti.

Pokud Samu skutečně dospěl k názoru, že jeho budoucnost leží jinde, bude muset klub situaci začít řešit už v následujících měsících. Přestože je jeho přínos pro tým nepopiratelný, žádný hráč nestojí nad klubem a Vitória musí myslet především na svou budoucnost.

Jedno je však jisté už nyní. Vztah mezi hráčem a fanoušky dostal první trhlinu a následující měsíce ukážou, zda se ji podaří zacelit, nebo zda se Samu postupně připravuje na své poslední zápasy v černobílém dresu.

V dubnu se tým ještě jednou nadechl. Na půdě Aroucy jsme zvítězili 4:0, když dvěma góly zazářil Samu a další trefy přidali Arcanjo s Ndoyem. Na dobrý výkon jsme navázali i domácím vítězstvím 3:2 nad Santa Clarou. Jenže následně přišla porážka 0:2 v Moreirense, která definitivně ukončila i matematické naděje na evropské poháry. Navíc se začala plnit marodka. Zranění postihla Arcanja, Gustava Silvu i další důležité hráče. Remíza 1:1 proti Famalicãu pak jen potvrdila, že závěr sezóny nebude jednoduchý.

Květen už byl ve znamení dohrávání soutěže. Porážka 2:3 na půdě Estrely da Amadora, remíza 0:0 s Sporting Braga a závěrečná prohra 1:3 na stadionu Estorilu ukázaly, jak moc týmu chyběli zranění hráči. Vitória úplně ztratila tempo, které ji zdobilo během zimních měsíců, a sezónu tak zakončila na 9. místě.

Výsledek sice nelze označit za katastrofu, ale zároveň zůstává určitá pachuť nevyužité šance. Ještě v průběhu února a začátku března totiž tým reálně pokukoval po pohárových příčkách. Nakonec však rozhodla nevyrovnanost výkonů, slabší produktivita v některých zápasech a především vlna zranění, která zasáhla kádr v nejméně vhodnou chvíli. Pro Paula Moralese tak první sezóna skončila spíše jako lekce a příslib do budoucna než jako skutečný úspěch.

• Na sraz reprezentací v březnu byli nominováni: Oumar Camara (Francie „19“), Zeega, Tomás Rodrigues (Portugalsko „19“), Santiago Verdi (Portugalsko „18“), Guilherme Ribeiro (Portugalsko „20“), Tony Strata (Rumunsko), Beni Mukendi (Angola), Rafael Fernandes (Kapverdy).
• Týmová chemie.
• Důvěra vedení.
• Důvěra fanoušků.
• Finance.